Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Oční pozadí je vnitřní část oka, která se nachází naproti čočce. Součástí očního pozadí je sítnice, papila zrakového nervu (místo, kudy zrakový nerv vstupuje do oční bulvy) a žlutá skvrna. Oční pozadí lze prozkoumat pomocí oftalmoskopu, kdy lékař vidí i cévy (součást cévnatky). Vyšetření očního pozadí je běžnou součástí prohlídky u očního lékaře.

Oční vada neboli zraková vada je dlouhodobě trvající (nebo pomalu se vyvíjející) vada zraku, kterou lze v mnoha případech napravit nošením vhodných brýlí, kontaktních čoček nebo operačním zákrokem. Mezi nejčastěji se vyskytující oční vady se řadí krátkozrakost, dalekozrakost, vetchozrakost a astigmatismus. Mezi oční vady dále patří tupozrakost a věkem podmíněná makulární degenerace. Viz také refrakční vada.

Očnice (lat. orbitae) jsou dvě dutiny na přední straně lebky, ve kterých se nacházejí oči a některé související struktury. Stěna každé očnice je tvořena částmi sedmi různých kostí: čelní, klínové, lícní, patrové, slzné, čichové a horní čelisti. Viz také lebka.

Zadní komora oční (lat. camera posterior bulbi) je prostor uvnitř oka, který je vyplněný komorovou tekutinou a nachází se za duhovkou. Zadní komora oční je důležitou strukturou, která se podílí na tvorbě a proudění komorové tekutiny. Komorová tekutina je produkována epitelem řasnatého tělíska a je vylučována právě do zadní komory, odkud proudí přes zornici do přední komory oční. Viz také přední komora oční.

Přední komora oční (lat. camera anterior bulbi) je prostor uvnitř oka, který je vyplněný komorovou tekutinou a nachází se mezi rohovkou a duhovkou. Komorová tekutina v přední komoře oční volně proudí a poskytuje nezbytné živiny pro rohovku a čočku, neboť ty jsou avaskulární (tzn. nepřijímají živiny z krve). Přebytečná komorová tekutina je z přední komory oční odváděna prostřednictvím Schlemmova kanálu. Pokud odtok komorové tekutiny nefunguje správně, pak se tato tekutina hromadí a zvyšuje nitrooční tlak, což může časem vést k rozvoji zeleného zákalu (glaukomu). Viz také zadní komora oční.

Oční víčko je tenký kožní záhyb, který kryje a chrání oko. Horní oční víčko a dolní oční víčko jsou vzájemně odděleny víčkovou štěrbinou a setkávají se v zevním očním koutku a ve vnitřním očním koutku. Oční víčka jsou zevnitř podpírány tzv. tarzálními ploténkami z pojivové tkáně (tarzální ploténka horního víčka a tarzální ploténka dolního víčka). Tyto tuhé ploténky dávají víčkům jejich zaoblený tvar a zároveň slouží jako místa úponu pro kruhový sval oční (lat. musculus orbicularis oculi), který zavírá oko. Svalem otevírajícím oko je zdvihač horního víčka (lat musculus levator palpebrae superioris). V každém očním víčku se nachází několik různých typů žláz, z nichž nejvýznamnější jsou Meibomovy žlázy, Zeisovy žlázy a Mollovy žlázy.

Oční bulva má téměř kulovitý tvar a u dospělých měří asi 24 mm. Mimo jiné je obklopena obalem složeným ze tří vrstev, které jsou pro oko důležité: vnější vrstva: bělima + rohovka, prostřední vrstva, někdy označovaná jako živnatka: cévnatka + řasnaté tělísko + duhovka, vnitřní vrstva: sítnice. Obrázek: Struktura lidského oka. (Zdroj: Rhcastilhos. And Jmarchn, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons)

Oční lékařství neboli oftalmologie je lékařský obor, který se zabývá onemocněním a chirurgií zraku a všeho, co s ním bezprostředně souvisí, tj. oka, některých částí mozku a struktur kolem oka (např. slzný aparát a oční víčka). Lékař specializující se na oční lékařství se nazývá oční lékař neboli oftalmolog. Viz také oko, lékařství.

Řasy (lat. cilia) jsou specializované chloupky, které vyrůstají v řadě vedle sebe z okrajů očních víček. Řasy jsou citlivé na dotek, sebemenší tlak na ně vyvolá reflexní mrknutí. Tímto způsobem řasy chrání oko před vniknutím nečistot, prachu a menších cizích těles. Na okrajích očních víček se nacházejí četná ústí Mollových žláz a Zeisových žláz, které navlhčují a promazávají řasy, aby zůstávaly měkké (a tak mohly dobře plnit svou funkci). Viz také další významy slova řasa.